Jako první byla postavena pomocná budova, tzv. stará bouda, kde se začalo podávat občerstvení, vyrostla zde restaurace, kde se během první sezony vypilo 64 hl. piva, což svědčí o značné návštěvnosti. Před výstavbou rozhledny sloužila jako vyhlídka Fanterova skála (Fanterstein), což byl lidový název, odvozený od jména původních majitelů pozemku. V té době Špičák ještě nebyl osazen stromy a byl z něho krásný výhled.
Neštěstí přišlo 3. listopadu 1905: požár, jehož příčina nebyla objasněna, zničil budovy se vším, co zde bylo.
Tanvaldští se rozhodli rezignovat na další výstavbu a pozemky – celkem 3 ha. – prodat. Albrechtický spolek váhal, šlo o velkou investici a to znamenalo půjčky a dluhy. Nakonec rozhodla členská schůze o koupi pozemků i o výstavbě rozhledny. 4. února 1907 byla smlouva uzavřena k velké radosti nejen členů, ale i ostatních obyvatel Albrechtic. Některé další pozemky, které bylo potřeba při stavbě, postoupili spolku zadarmo albrechtičtí vlastníci.
Budiž řečeno, že zakoupení parcel silně rozladilo členy spolku z Mariánské Hory, kteří počítali s výstavbou rozhledny na stejnojmenném vrchu a již se chystali zde začít s pracemi. Rozkol byl tak hluboký, že mariánskohorští členové z albrechtického spolku vystoupili.
Práce na Špičáku se rozběhly hned v r. 1907 – byla postavena pomocná budova, tzv. stará bouda, kde se však záhy začalo prodávat občerstvení a pivo. Začátkem následujícího roku bylo rozhodnuto o výstavbě rozhledny a již 1. července 1908 byl položen základní káme. A protože v r. 1908 slavil šedesáté narozeniny císař František Josef I. a bylo tehdy zvykem pojmenovávat po něm významnější veřejné stavby, požádali Albrechtičtí o dovolení, aby se rozhledna mohla nazývat „Jubilejní rozhledna císaře Františka Josefa I.“. Císařská kancelář povolení udělila, ale žádnou dotaci neposkytla.
Výstavba rozhledny narážela na řadu svízelí – jednou z největších byl nedostatek vody, která se musela vynášet až na vrchol ve vědrech. Též stavební plán se pozměňoval – původní verze nepočítala s výstavbou galerie, jak ji dnes známe, a vyhlídka měla být jen z okem věže. Přes tyto komplikace dílo pokračovalo a rozhledna byla slavnostně kolaudována 30. června 1909 a o následující neděli 4. července byla slavnostně otevřena pro veřejnost.
Návštěvnost Špičáku nabyla záhy takového rozsahu, že se albrechtický spolek rozhodl pro výstavbu restaurace, kterou se podařilo otevřít 31. července 1910. To vše stálo mnoho peněz a spolek neměl ještě ani splacené dluhy, když vypukla I.světová válka. Aby se daly krýt směnky, musel spolek dokonce prodat některé pozemky. Že 135 albrechtického spolku bylo 61 odvedeno do armády.
Teprve dva roky po válce, začátkem dvacátých let, se začal opět rozrůstat turistický ruch. Na Špičáku se budovalo: v r. 1923 byl sem zaveden vodovod, v r. 1929 padlo rozhodnutí rozšířit budovy, při čemž nesměl být narušen vnější vzhled rozhledny. Přestavba byla dokončena v r. 1930. Nyní tu již stálo opravdové turistické centrum: byly zde dvě prostorné hostinské místnosti, místnost spolku, veranda, sál, osm pokojů pro hosty a místnost pro uložení sportovního náčiní. Také sáňkařská dráha, kde se konaly i závody, zvýšila přitažlivost Špičáku.
Budovy byly pak připojeny na elektrické osvětlení a také vodovod byl zapojen na elektrický pohon. Tím byla výstavba Špičáku na dlouhou dobu ukončena.
Technické údaje:
Název rozhledny: Špičák
Nadmořská výška: 831 m.n.m.
Typ: kamenná
Místo: u Tanvaldu
Kraj: Liberecký
Výška: 18 metrů
Nejvyšší vyhlídková plošina ve výšce: 18 metrů
Počet vyhlídkových plošin: 1
Počet schodů:
Postavena nebo otevřena: 4.7.1909
Přístup: jako provozní doba restaurace
Vstupné: 10 Kč
Datum naší návštěvy: 23.8.2005
Použita turistická mapa:Edice KČT č.20-21 - Jizerské hory a Frýdlantsko; 1:50 000
Zajímavosti: turistická známka
Špičák - Tanvald
